Poslední výdechy svobody

6. srpna 2010 v 7:38 | Jaen |  ...z krve lidí
Mám pro vás povídku. S více kapitolama, které na sebe volně navazují. Víte, že neumím psát prózu - takže nemůžete být překvapeni, jak hrozně je to psané. Ale pochopíte to.

Prolog

Vlhko a šramot krys. Zima a tma. Kamenné zdi a zápach plísně. Hliněný džbán v rohu a trocha slámy. Mezi tím vším dvě osoby obývající vězení.
     "Za co tady vlastně jsi?" Hlas se nesl mrazivým tichem.
     "Zabil jsem strýce." Šepot podbarvený pištěním krys.
     "Co ti udělal?"
     "Zabil mi otce. Pomstil jsem se mu."
     Ticho. Zamřížovaným oknem zavál vítr. Pohladil kamenné zdi a obličeje starců. Otočil se - a byl pryč. Jako provokace. Oni nemohli jen tak odejít...
     "Co jsi provedl ty?" Studený šepot. V chladu dříve či později každý onemocní. A krysy začnou přicházet blíž...
     "Ukradl jsem jídlo a v sebeobraně zabil." Hlas podbarvený lítostí. "Ten obchodník měl tři děti - zasloužím si smrt."
     Oknem byly vidět hvězdy. Za pár dnů ty jejich zhasnou a rozpadnou se v prach.
     "Pojďme si vyprávět příběhy. Zabereme nějak čas - do dne, kdy nás popraví. Jestli chceš, začnu."
     Šramot krys a tma.
     "Začni."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama