Putovní

7. září 2013 v 20:22 | Jaen |  Výkřiky z duše
To je to riziko poutníka
- jednou se zastavíš,
rozhodneš se zůstat stát
(nedej Bože - milovat)
A už se můžeš jenom bát...

* * *

Prach pod nohama je jistota,
že cesta někam vede
(Možná to ani není prach,
ale popel obětí cesty)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Long Long | 9. září 2013 v 21:07 | Reagovat

V tomhle jsem se poznala..
Cítím z toho tu sžíravou nejistotu, strach z budoucnosti a snahy zvrátit dění, přestože nás nese proud našich bývalých rozhodnutí..
To první mi vzalo dech. Vlastně je to "jediné", co mě posledních rok a půl pobolívá. Někdy bych chtěla jít dál.
To druhé - někdy tolik tápáme po nějakym náznaku, že jsme správně, a přitom se beztak zdráháme věřit.. Ten poslední řádek - co ještě říct.. Prach.. Může být i novou nadějí. Ten propastný zármutek tam leží.. až úplně dole..

2 strigga strigga | 10. září 2013 v 14:53 | Reagovat

Ta první mě děsí.
Asi proto se nikdy nezastavím. Nemůžu. Nechci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama