Kdysi...

31. prosince 2013 v 1:52 | Jaen |  Vlčí pohled
Kdysi jsme znali hvězdné stezky. Nebo možná - neznali.

Ale tušili a věřili jsme tomu tušení. Prostě jsme šli. Najednou - hvězdy překryla světla města. Lidé v našem životě. Navykli jsme si žít na ulici či v různých podnicích, s lidmi, na jejichž dno nedohlédneme. Najednou společníky nebyly jen hvězdy a Luna nad hlavou, ale spousta lidí, které jsme propustili do svého života a ke kterým jsme tak moc chtěli patřit - přitom jsme ani nevěděli proč, vždyť jsme přece byli tak "samostatní"! Uměli jsme přece žít sami se sebou, ale přesto jsme utíkali do společnosti ostatních, protože jsme přece konečně žili..Poznali jsme se. Tak jsme před sebou utekli..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Long Long | 3. ledna 2014 v 16:37 | Reagovat

"Najednou společníky nebyly jen hvězdy a Luna nad hlavou, ale spousta lidí, které jsme propustili do svého života.."

" Uměli jsme přece žít sami se sebou, ale přesto jsme utíkali do společnosti ostatních, protože jsme přece konečně žili."

"Tak jsme před sebou utekli.."

Je to úderné a "srozumitelné", plné smyslu od začátku až do konce. Je to příběh a já mu rozumím..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama