Zodpovědnost a sebeuvědomění

25. července 2016 v 14:06 | Jaen |  Vlčí pohled
Když mi bylo 17, děsila jsem se každého dne, který mě víc a víc přibližoval 18. narozeninám, protože jsem měla pocit, že tím násilně končí má dětská fáze a musím za sebe převzít odpovědnost - být ta zodpovědná, která má svůj život ve svých rukou, což jsem nikdy neměla, protože bylo mnohem pohodlnější nadávat na Osud a na společnost a na Systém, že se mám tak, jak se mám.

Vlastně jsem ji nebyla schopná vzít ani ve svém tehdejším vztahu ani v tehdejším životě - sice jsem se odstěhovala za studiem a za partnerem, bydlela s ním a byla najednou ta dospělá - ale nebyla jsem schopná ten život pevně uchopit, pořád mi propadával, ač jsem se snažila jej udržet. Možná jsem ucukla pokaždé, když se dotkl mých dlaní, možná byl na mě tehdy moc těžký..vlkví. Faktem bylo, že všechno, co se tehdy dělo, bylo tak nespravedlivé, až to pro mě bylo nemyslitelné - a já se postavila do role oběti, které je ubližováno, ale která s tím nic nedělá.
Trochu se to posunulo, když jsem ukončila vztah a odstěhovala se do svého doupěte - ale pořád to pro mě bylo spíš završení dosavadní situace než vědomé rozhodnutí, že to takhle chci. A přestože jsem cítila, že je to správně, něco uvnitř mě mě pořád táhlo zpátky - takže jsem se s bývalým přítelem dala opět dohromady. Ale možná tím, že jsem udělala ten první krok já, tak jsem v sobě pootevřela dvířka, která jsem do té doby měla uzavřené, pokud jsem o nich vůbec věděla. Přirozenější plynutí situace by bylo, kdybych se po rozchodu prostě protrápila a dala se dohromady, ale já jsem se zcela nepřirozeně rozhodla vrátit..
Pár měsíců po znovuobnovení vztahu jsem na sobě začala mírně pracovat - znovu jsem si pročítala Estés a její Ženy, zároveň jsem narazila na Mirandu a její Rudý měsíc a dozvídala se víc o cykličnosti ženy a vlastně celkově o ženství - a začala poznávat víc sama sebe. O rok později mi pomohlo setkání se šamanem, podle kterého jsem si ve všem bránila sama (s výmluvami, že nemám peníze nebo čas - protože jsem "musela pracovat"), a přestože mi to ze začátku lezlo spíš na nervy (Co on ví o životě v Západní Evropě, když si je v klidu někde v pralese?), tak jsem po čase uznala, že má pravdu - a že skutečně ta svá křídla mohu roztáhnout, když budu chtít. Ne, až bude příhodná situace, budu mít dost peněz, stabilní práci..ale kdykoliv budu chtít. Vlastně to pro mě byla největší lekce převzetí života do svých rukou - musela jsem jet až do Itálie, abych pochopila, co to ve skutečnosti znamená.
To, že jsem po návratu ukončila nefunkční vztah, pro mě bylo samozřejmostí. Zavřela jsem se ve svém Doupěti a začala se pořádně věnovat sama sobě - začala jsem znovuobjevovat věci, které jsem dávno věděla. Záležitosti týkající se ženství, spirituality..šamanismu, automatické kresby, bylinek..Nějakou dobu jsem chodila po terapiích, než jsem si opět uvědomila, že si můžu pomoct jen já sama. Strašně dlouho jsem se věnovala skutečně sama sobě - dopřála jsem si tolik času sama pro sebe jako snad nikdy. Tančila jsem, meditovala, kreslila, zpívala, chodila sama ven..Poznala jsem se tak, až mě to samotnou vyděsilo. Ale hlavně jsem zesílila.
Uvědomila jsem si, že chci v životě jiný směr. Směr, který mu udám já sama, nezahlcená očekáváními druhých, jejich nenaplněnými sny, iluzemi o tom, co bych měla. A ačkoliv to vypadalo, že se ze mě touto cestou stane akorát kariérní hyena, tak události dostaly svůj spád - který je ale opět (a konečně) vědomý. A otevírá se zatím to nejhlubší, co jsem kdy zažila..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alena Alena | Web | 26. července 2016 v 11:41 | Reagovat

Moc krásný, děkuji....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama