Nostalgické zopakování

20. dubna 2017 v 20:23 | Jaen |  Příběhy za mlhou
Kdysi jsem napsala dvě básně, do kterých jsem dala strašně moc. Rok 2013 mi dal vlastně celkově strašně moc. A protože se některé věci koloběhem vrací, je čas si zopakovat i některé básně.



Zašedly poslední vzpomínky v kožichu
A poslední pravda je ta tkaná slzami
Cesta je trnitá, cesta se ztrácí
Nejvíce milují - - - sebevrazi

Poslední mraky se prohání na nebi
Já ztrácím, co jsem kdysi našla
Byl to ten klíč zmáčený slzami,
byl to ten smutek, když jsem vešla?

Po vodě plave poslední veslice
Stisk dlaně je tentokrát ledový
Kam zmizly okovy? Pušky a děla?
Postavit ke zdi vše, co jsem kdy chtěla

Poslední bouřka se prochází údolím.
Je tu tma, vlhko. Rozpitý strach.
Řekni mi, jestli ty obrazy na stěně
Jako ty - zítra zas budou jen prach

* * *

Srdce až budem' mít plné prachu
Nezbyde láska, nezbyde zášť
Podáš mi ruku skrz hustou mlhu
Zakryje nás jak našedlý plášť

Cesta nás povede na naši horu
Budeme padat, budem' se smát
Jen nahoře - zapláčem' trochu
Až vítr bude jen vát

Vzpomenem' společně na naše časy
Zahoří oheň, zahřeje nás
Pak mi budeš pročesávat vlasy
Jediný večer vrátí nás zas

Budeme pobíhat, budeme výt
Válet se v trávě, smát se a klít
Uslyšíme bubny, budeme snít
A pak, sami, v zemi zas tlít
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M M | 16. června 2017 v 1:40 | Reagovat

<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama