Zaprášenými stránkami

Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem - Laura Gutmanová

4. října 2016 v 15:39 | Jaen
Must-read pro všechny nastávající matky. Osobně mě tato kniha vrátila zase nohama na zem - měla jsem pocit, že velkou část cesty sebepoznávání mám za sebou a porod a mateřství bude vykulminování této cesty, ale vypadá to, že to bude spíš prokopání se do další vrstvy. Vlastně k tomu krásně sedí autorčin příměr porodu jako sopky:

Most přes navždy

19. září 2014 v 12:45 | Jaen
Poslední neškolní kniha z knihovny, kterou jsem si dovolila vypůjčit a přečíst. Richard Bach je stejně jako Exupéry pilotem a projektuje do své tvorby létání. Kdo jste četli Jonathana Livingstona Racka a jeho touhu po létání, jedná se přesně o téhož autora. Neodpustím si opsat vnitřní obálku knihy, protože..však pochopíte.

U řeky Piedra jsem usedla a plakala

15. září 2014 v 21:45 | Jaen
Jedna z prvních knih Coelha, ke které jsem se dostala až teď - to je tak, když je věčně vypůjčená a člověk neumí (nebo nechce) rezervovat knihy. Na druhou stranu, dřív bych si z ní asi nevypsala tolik věcí..

Ukolébavka - Chuck Palahniuk

11. září 2014 v 20:26 | Jaen
Snažím se hrozně, hrozně moc držet "normálních knih". Měla bych načítat k bakuli, sepisovat seminárku, ale místo toho jen čtu - na povinnosti bude času dost..Navíc i ten organismus cítí, že za chvíli povinnosti přijdou, a snaží se zalknout nemocí..

Žítkovské čarování

8. září 2014 v 19:34 | Jaen
Už jako malá jsem si říkala, proč v dnešním světě nejsou lidé, kteří by lidem věštili, léčili je bylinkami, všelijak pomáhali - bez toho, aby za to chtěli tu nekřesťanskou sumu peněz, zvlášť, když se jedná o tak přirozené věci..V březnu jsem zjistila, že takoví lidé ještě donedávna existovali. V Bílých Karpatech, kam mě to poslední roky nevýslovně táhne, kolem Žítkové.

Letní čtení

6. září 2014 v 16:41 | Jaen
Došlo mi, že si pořádně nepamatuju, co jsem vlastně v létě (od konce června do prvních zářijových dnů) přečetla. Vím, že toho bylo na mé poměry hodně, ale dělá mi problémy si to vybavit - včetně pocitů, jaké jsem z toho měla. Myslím, že si takové shrnutí budu muset dělat pravidelněji, když už si nepíšu čtenářský deník, tak aspoň něco takového..

Svatí blázni - Joanne Harris

8. července 2014 v 22:22 | Jaen
Tato kniha má v sobě vše:

Žítkovské bohyně

29. března 2014 v 7:58 | Jaen
Dočetla jsem. Možná spíš - zhltla jsem. Za tři dny. Nebo možná noci, protože přes den člověk musí dělat něco jiného než si číst to, co by opravdu chtěl. A jsem přeplněná pocity.

Nedělejte poplach - Farley Mowat

21. února 2014 v 18:57 | Jaen
Po dlouhé době kniha, která mne opravdu zaujala. Což samozřejmě může být tím, že jsem poslední dva měsíce četla jen povinnou četbu do školy a hlubokomyslnou Mirandu, ale taky hlavně tím, že mi autorův styl psaní opravdu sedl - přesně můj ironický šálek čaje.

Rudý měsíc

15. února 2014 v 22:02 | Jaen
Dočetla jsem Rudý měsíc od Mirandy Gray. Pro můj osobní rozvoj bych ji zařadila na stejnou příčku jako Estés, přestože uznávám, že Estés se věnuje obecnějším tématům a je tedy "v dobách krize" příhodnější..Na druhou stranu, pochopení toho, o čem píše Miranda, se dá krásně skloubit s Estés (která sice mluví o ženství a cykličnosti, ale nedává to tolik do spojitosti s menstruací)..Vlastně, obě píší o tom samém, jen jiným stylem a s jinými asociacemi, a Estés je rozhodně podrobnější (hlavně proto, že popisuje, co dělat, "když už je pozdě")..Sečteno a podtrženo, když plně pochopíte Mirandu, "nepotřebujete" Estés..ale zase byste přišli o krásné poetické "rozpitvávání"..
Pár citátů:

Bílý tesák (Jack London)

1. srpna 2013 v 23:42 | Jaen
Konečně jsem se k němu dostala. Kniha, kterou si většina lidí přečte již v dětství, se mi do rukou dostala vlastně z krize, protože jsem už neměla co číst..Pár citátů..

Tak pravil Zarathustra

7. července 2013 v 19:04 | Jaen
Dočetla jsem po hodně dlouhé době (skoro po roce) Nietzscheho. Nic jednoduchého, ale nic, co bych musela úplně odložit s tím, že se to nedá číst..Trocha výpisků..

Fantom opery (Gaston Leroux)

14. září 2012 v 23:51 | Jaen
Díky patří Belle za to, že přišla s myšlenkou podívat se na film Fantom opery..

In sleep he sang to me
In dreams he came
That voice which calls to me
And speaks my name
And do I dream again
For now I find
The Phantom of the opera is here
Inside my mind

Jonathan Livingston Racek (R.D.Bach)

11. července 2012 v 19:39 | Jaen
Mám asi čtecí deficit a během týdne jsem přečetla tři knihy, ačkoliv zrovna Racek je "jen" krátká povídka. Ale úžasná povídka.

Spi, bledá sestřičko (Joanne Harris)

19. dubna 2012 v 11:01 | Jaen
Vzpomněla jsem si na knihu, která mě jednu dobu ohromně učarovala. I když to možná mohlo být tím, že celá ta doba byla tehdy taková..temná. Věřili byste tomu, že už jsou tomu asi tak..tři nebo čtyři roky? Díky patří Moně, protože to ona mi ji půjčila..

Vězení svobody (Michael Ende)

9. dubna 2012 v 11:08 | Jaen
Tohle je ta kniha, kterou jsem se odměnila za zkouškové. Možná vám zní povědomě jméno autora - je známnější svým Nekonečným příběhem, ale tuhle knihu taky vřele doporučuju..

Tvorba Paula Coelha

4. června 2011 v 0:13 | Jaen
Rozhodla jsem se napsat jednotný článek ke tvorbě Paula Coelha (který budu postupně obohacovat), protože: 1. čekám, až uplyne půl hodiny na dodívání prvního dílu Tudorovců na megavideu, 2. je to jediný autor, kterého teď čtu (kromě Estés a jejích Žen) a 3. knihy si jsou natolik podobné, že psát k nim články zvlášť nemá cenu, pokud neberu výpis citátů. Tolik k vysvětlení důvodů, bez kterých byste jistě celý tento článek nepochopili a nic by vám nedal (ehm).

Z Čarodějky z Portobella

12. května 2011 v 20:50 | Jaen
Zvládla jsem písemnou. Na jedničku.

Čarodějka z Portobella

7. března 2011 v 11:18 | Jaen
Jsou knihy, které vás vtáhnou do děje hned po prvním slově. Knihy, které nemůžete odložit s čistým vědomím bez toho, aby jste byli schopní dělat něco jiného než uvažovat nad tím, co bude dál. Existují knihy, které dokáží chytit za duši. Jednou z nich je Čarodějka z Portobella od Coelha.
Když jsem před pěti lety viděla v nějakém časopise recenzi, říkala jsem si: "Jo, to je přesně ono. Tohle musím přečíst." Ale v knihovně nebyla k dostání, nikdo známý ji taky neměl - tak jsem ji po čase uložila hluboko do podvědomí. Místo toho jsem se časem dostala ke Coelhově Alchymistovi, Bridě a Rukověti bojovníka světla. Až když jsem v sobotu u kamarádky uviděla Čarodějku z Portobella, vše se mi opět přehrálo od začátku. A já věděla: Teď je ten čas.
Po přečtení mi bylo jasné, že by mi před pěti lety ta kniha nic nedala. Ano, přečetla bych si ji. Ano, líbil by se mi její příběh. Ale to by bylo všechno. Někdy je třeba zkušeností, aby jste nevnímali příběh očima, ale srdcem. Vím, že kdysi bych se pokusila na základě té knihy najít sebe sama - a vím, že by to byl jen pokus. A stejně tak vím, že teď by se mi to mohlo povést. Protože já nebudu napodobovat slepě knihu, která mi jen vysvětlila, že to, co dělám, dělám špatně, ale budu naslouchat sobě. Jako poslední dva roky, akorát jsem nikdy nenašla odvahu odpovědět činy.
Na začátku knihy jsem byla zklamaná a rozčarovaná. "To je přece Coelho!" říkala jsem si dotčeně, když jsem zjistila, že kniha není jednolitý příběh, ale jen soubor výpovědí, a hlavní hrdinka byla sirotek a ortodoxní křesťanka. "Asi jsem se spletla.." říkala jsem si, když se hlavní hrdinka ve jménu víry vdala a porodila syna. "Ne, měla jsem pravdu.." oddechla jsem si, když hlavní hrdinka začala tančit. A byla jsem spokojená až do poslední stránky.
Nemůžu vám říct celý děj - přišli by jste o všechny fáze, které vás při čtení čekají. Ta kniha ožívala každým přečteným slovem. Počkejte si na ni, až přijde čas. Nečtěte ji hned a nuceně - od toho tu není. Počkejte si. A pak si ji přečtěte.

Kníška Karla Kryla

27. února 2011 v 18:10 | Jaen
Slíbený Kryl..Nedávala jsem zde ty nejznámnější, jako je Anděl, Bratříčku, zavírej vrátka a tak..
 
 

Reklama